Ardenský kůň
Ardenský kůň
Tento těžký tažný kůň se chová v oblasti Arden na hranici mezi Francií a Belgií už stovky let.Pravděbodobně pochází ze středověkých válečných koních.V 19.století se vyvinul do dvou typů-masivního zemědělského a poněkud lehčí variety.
Původ ardena nepochybně leží v západní Evropě. Jeho předky byli robustní a podsadití lesní koně, ať již tarpani nebo vyhynulý velký západní kůň, dosud paleontologicky přesně nedoložený. Arden patří mezi chladnokrevníky, teprve v 19. století byl vydatněji ovlivněn krví jiných plemen, jednak chladnokrevných belgiků, buloňských koní a peršeronů nebo teplokrevnými koňmi včetně araba na straně druhé. Nepochybně právě arden patří k nejstarším západoevropským plemenům. Na kostře jsou ještě dobře dochovány primitivní rysy, hlavně těžká hlava s již zmiňovanou hranatou nosní částí. Na celkovém vzhledu koně se podepsaly poměrně drsné podmínky, jimž čelil robustností těla, poměrně hustou srstí, bohatou hřívou a ocasem a mohutnými rousy na nohou. To vše ukazuje, že kůň byl zvyklý odolávat tvrdým zimám se spoustou sněhu, jaké bývají v Ardenách dodnes.
O typu starověkého ardena máme sice písemné zprávy, ale poměrně málo paleontologických dokladů a vůbec žádná vyobrazení. Ve středověku se rovněž dochovalo mnoho zmínek o těchto koních, ale vyobrazení, až na výjimky, neposkytují dobrý obraz plemene, protože tehdejší malíři nedodržovali poměr velikosti mezi portrétovanou osobou a zvířetem. Teprve ze 17. a 18. století máme doklady skutečného vzhledu těchto koní, kteří nebyli tak těžcí, jako dnešní ardeni a sloužili zřejmě i jako jezdečtí koně. To byl patrně důsledek využití koní ve středověku, kdy se používali jako turnajoví a váleční koně.
Ardenský kůň dlouho neměl vyhraněný typ. Přestože žil na poměrně omezeném území, lišil se značně velikostí a robustností. K jízdě a lehkému tahu se používali koně lehčí. Tradičně sloužili jako koně poštovní - to byli většinou koně z francouzského předhoří Arden a z poříčí Marny. Naproti koně z Lotrinska a Vogéz byli proslulí svou velikostí a silou a hlavně úžasnou odolností. Ti sloužili hlavně k tahu. Lehcí ardeni se účastnili i kampaně v roce 1812, kdy Napoleon táhl do Ruska. Tahali děla a dopravovali potraviny a jiné potřeby. Tito koně se za drsných podmínek skvěle osvědčili a byli prakticky jediní, kteří se s částí vozatajstva dokázali vrátit do Francie. Dnes tento lehký, výkonný kůň již neexistuje. Na počátku 19. století byl zahájen cílevědomý chov těžšího typu ardena. Na jedné straně se chovatelé soustředili na vytvoření co největší hmoty, na druhé straně se mu snažili dodat aktivitu přikřížením arabů. Během tohoto procesu se arden rozpadl na další typy. Malý, nejpůvodnější typ, který měřil v kohoutku kolem 160 cm, vymizel jak je uvedeno výše. Původní mohutný arden dnes dožívá. Ve Francii se přeměnil ve velmi podobné plemeno trait du nord, ve Švédsku ve výkonného švédského ardena, vhodného pro práce v lese. Přikřížením ardena se velmi zlepšil i starý burgundský auxois. Bohužel jsou tato nádherná mohutná plemena, podávající úžasné výkony v tahu, na ústupu a jen těžko nacházejí vhodné chovatele.
Tisíce ardenů sloužily v první světové válce, kdy tito aktivní koně znovu prokazovali cenné služby při dopravě zásob, děl a munice. Ztráty během druhé světové války vedly k dovozu holandských a belgických hřebců, ale nyní už není zapotřebí dovážet cizí plemena a taková křížení jsou stále vzácnější. Dnes se arden chová především pro masný trh, i když se čas od času také užívá k těžkému tahu.
